Porovnali jsme fotbalisty a tenisty. Kdo se nadře víc?

Naběhal John Isner při nedávném šestihodinovém duelu na Wimbledonu víc než průměrný český fotbalista? Dá větší ránu fotbalista, nebo tenista? A kdo vydělá víc?

Každý sport má svoje. Tenista nesmí vypustit jedinou výměnu, úder či vůbec myšlenku na to, jaký bude jeho další krok. To vše při závratných rychlostech, kde i zlomek sekundy hraje klíčovou roli.

Naopak fotbalistů je jedenáct a mohou se tak spolehnout i na spoluhráče. Stačí se ale chvíli zastavit či ztratit koncentraci a soupeř pádí k bráně. 

Méně někdy znamená více

Na letošním Wimbledonu se odehrála heroická bitva mezi Kevinem Andersonem a Johnem Isnerem, kteří o finále bojovali déle že šest a půl hodiny. Střetnutí zmíněných sportovců trvalo zhruba třikrát déle než průměrný tenisový zápas.

Kolik toho tedy oba zúčastnění naběhali? John Isner 4,78 km. Jeho sok Anderson toho naběhal zhruba o 300 metrů méně. Nesmíme opomenout fakt, že celý zápas hráli jen na sebe, bez jakékoliv pomoci od někoho jiného.

A fotbalisté? Možná je to překvapivé, ale to, co zmínění tenisté naběhali, měli v prvním ligovém utkání FORTUNA:LIGY za sebou všichni hráči Dukly Praha i Viktorie Plzeň. Až na brankáře, kteří měli v nohou pouze zhruba dva kilometry.

Deset minut po startu druhého poločasu toho měli nejvíce v nohách dukelský Daniel Tetour (7 800 m) a Aleš Čermák (7 880 m) na druhé straně. Když nepočítáme brankáře, tak nejvíce šetřili síly Ivan Ostojić (6 340 m) a David Limberský (6 340 m).

Průměrně v naší lize naběhá hráč zhruba 10,8 km za zápas. Nejvíce až okolo patnácti kilometrů, naopak jsou výjimky, které uběhnou třeba jen osm kilometrů.

Ve sprintu maximálně půl kilometru

Zajímavá je taktéž statistika naběhaných metrů ve sprintu, tedy v rychlosti vyšší než 25 kilometrů za hodinu. Ve FORTUNA:LIZE se ti nejlepší v jednotlivých kolech dostávají nad hranici 400 metrů za zápas. V dubnu letošního roku toho ve sprintu Srdjan Plavšič naběhal například 472 metrů. Tiémoko Konaté na začátku května ve sprintu běžel 446 metrů. Stanislav Tecl ještě v dresu Jablonec zvládl třeba i 480 metrů.

U průměru naběhaných vzdáleností tenisty je to o něco složitější. Třeba takový David Ferrer, který je svou agilností známý, zvládl v prvních třech kolech Australian Open naběhat 10 kilometrů, zatímco Novak Djokovic pouze lehce přes 4 kilometry. Stejně jako u fotbalistů tak platí i u tenistů, že záleží na jejich stylu hry.

Tvrdost podání válcuje rychlost střel

A jak je to s tvrdostí úderů, respektive rychlostí střel? Nejtvrdší podání na světě bylo v roce 2012 naměřeno australskému tenistovi Samuelovi Grothovi na Challengeru v Busanu. Australan poslal míček na druhou stranu dvorce rychlostí 263,4 km/h. Námi zmiňovaný John Isner drží celkově třetí místo z roku 2016, kdy na Davis Cupu vyslal dělovku v rychlosti 253 km/h.

Z českých tenistů najdeme nejvýše Jiřího Veselého. Ten na Wimbledonu 2014 vyslal ránu rychlostí 230 km/h. Stejně jako například Roger Federer.

U fotbalistů je to zhruba o polovinu méně. I tak jsou ale jejich výkony taktéž velmi působivé. V roce 2017 si připsal Lukáš Štetina rekord v tvrdosti střely mezi českými hráči. Při Souboji plejerů ukázal radar 134,38 km/h. Překonal tak do té doby vedoucího Jakuba Řezníčka, jenž držel rekord s výkonem 127,33 km/h.

Štětinův výkon, jakkoliv skvělý, naprosto zastiňuje nejtvrdší střela ve fotbale vůbec. Ta byla naměřena obránci Sportingu Lisabon Ronnymu Hebersonovi, který poslal míč z přímého kopu na branku rychlostí 211 km/h! S takovou bombou by se nemusel stydět ani mezi podáními tenistů. Druhý Arjen Robben se dostal “pouze“ na hranici 190 km/h.

Jen hvězda si může užívat plnými doušky

Platy fotbalistů sice nejsou veřejné, alespoň co se týče situace v Česku, i tak jsou ovšem na světě určité odhady, které dokáží situaci přiblížit. A to hlavně díky Teplicím, které jako jediný ligový tým své platy dříve oznámily.

Člen A týmu si dle tabulkových výpočtů přišel na mzdu zhruba do 35 tisíc korun měsíčně. Stabilní hráč základní sestavy dvakrát více a klíčový hráč 90 tisíc. Jelikož se jedná o údaje pět let staré, dá se předpokládat, že platy šly nahoru.

Aby si tenista vydělal na obživu, uvádí se, že musí hrát nejhůře ve druhé až třetí stovce žebříčků WTA či ATP. Na rozdíl od fotbalistů navíc něco jako měsíční plat neexistuje. Hlavním zdrojem obživy jsou pro tenisty prize money na turnajích, sponzoři a reklama.

Největší hvězdy si ročně přijdou na sumy klidně kolem 200 milionů korun. Jedná se o hráče jako Novak Djokovič, Roger Federer či Rafael Nadal. Tomáš Berdych si jakožto hráč TOP 10 ročně přijde na částku okolo 40 milionů. U hráčů z TOP 100 je to okolo 4 milionů a tenista z TOP 200 průměrně vydělá okolo 375 tisíc.

Až se vás příště někdo zeptá, kdo to má složitější. O odpověď se asi budete přít. Rozhodnutí necháme na vás. Za nás si každý sportovec zaslouží uznání.