Fotbal v umění #2: Boj o prales pod koženým sluncem

Fotbalová liga již pomalu ale jistě klepe na dveře. Jarní část je téměř tu, a tak je potřeba se na ni pořádně naladit. Proto je tu nový seriál, který mapuje oblíbená a kultovní umělecká díla, v nichž se promítá v hlavní roli fotbal. Po divadelní inscenaci se nyní přesuneme na stříbrné plátno.

Film Kožené slunce, který je herecky neskutečně silně obsazený, začíná legendární scénou. Lehce přihraná penalta a trenér v roli Ondřeje Vetchého určí jako exekutora mladého blonďáka, což se setkává s nepochopením. „Loukota má kopat desítku? Takhle dvacet jich vypít, na to je borec,“ dostává se mu okamžité odpovědi. 

Scénář se naplní, míč letí vysoko nad branku a soupeř z Pištína následně rozhoduje. Sudí „Bivoj“, který se ve filmu ozve několikrát, pak nádherně dokresluje poetiku okresního fotbalu. Ale o co jde? Tým SK Vrátno bojuje na hranici sestupu do „ligy pralesa“. Marnou snahu nakonec neodvrátí ani množství pokusů.

Včetně „podmáznutí soupeře“ za tradiční vesnickou odměnu. Za sud. V posledním zápase, který je zároveň velkým derby, se na scénu dostává brankář Honza Šlemenda, kterého funkcionáři splaší ve sportbaru u automatů. I díky jeho přičiněním se tým drží a poločas je bez branek. Jenže o půli přijde zvrat.

Do kabiny vejdou příslušníci, kteří novou akvizici Vrátna odvezou do nemocnice. Do hry se dostává i trenér Pepa, který svým uměním dlouho drží naději. V závěru ale Záhoří střílí vedoucí gól. Ve snaze o vyrovnání je ve vápně faulován útočník Zdeněk Zobal, kterého ztvárnil David Novotný. Sudí Bivoj nechává faul bez povšimnutí a po slovní výměně dokonce Zobala vylučuje.

Do kůže Zorra mstitele se vtělí fenomenální herečka Jiřina Jirásková v roli „staré Zobalky“, která neoblíbeného rozhodčího dvakrát přetáhne deštníkem. Inzultovaný soudce duel ukončí pro inzultaci a tým Vrátna čeká sešup do „ligy pralesa“.

Komedie s hořkým koncem. Na pozadí parádních hlášek se promítají tradiční vesnické problémy. Tichá domácnost, restaurační etudy a další osobní problémy společně s obtížemi financování venkovského fotbalu, který drží jen nadšenost a srdce všech, co se kolem něj točí. Hráči Vrátna mají staré dresy a na nové jim má přidat nový sponzor. Jenže „Pohřební ústav Fr. Ryšánek“ se u hráčů a funkcionářů nesetkává s příliš velkým nadšením. 

Příběh venkovského celku, který bojuje o holé přežití, se odehrává na jihu Čech. Scénárista Karel Čabrádek právě v těchto soutěžích působil, coby sekretář fotbalových Semic. I ty se ve filmu objeví. Jemnou prací je do snímku zasazený i příběh Romea a Julie, kdy se dcera vrátenského bafuňáře zamiluje do kanonýra konkurenčího týmu.

Film má v sobě mnoho poselství. Většinu z diváků a fotbalových nadšenců pohladí po duši, a to zejména díky nevšední propracovanosti jednotlivých postav, které jsou navíc naprosto geniálně ztvárněné. 

Pojďte si prosvítit den koženým sluncem: