Groundhoppík na cestách. Naposledy projel doslova celou republiku!

12. 11. 2019 / Richard Wagner

Další putování našeho Groundhoppíka, kterému pomalu ale jistě končí podzimní sezóna, se neslo ve znamení cesty napříč celou republikou. Jeden den navštívil hrací plochu nedaleko Opavy, za necelých čtyřiadvacet hodin byl o více než čtyři sta kilometrů dál v Ústeckém kraji, kde navštívil hned dvě destinace. Za skvělé tipy také děkuje Vám, fanouškům. Vašich pozvánek má opravdu velké množství a slibuje, že i poslední podzimní kolo pojede za vaším doporučením!

V sobotu ve Slezsku, v neděli na Ústecku. Dva rozmanité kraje, tři různé týmy a také tři různé soutěže. Projel jsem napříč téměř celou republikou a opět hlásím, že to byla paráda! V sobotu dopoledne jsem stál v Opavě na náměstí, kde jsem ulovil jeden z prvních letošních punčů. Aha, asi budou brzo Vánoce. No vidíte, v tom fotbalovém kolotoči Vám to ani nepřijde, že svátky klidu, míru a zbytečných dárků jsou skoro za dveřmi.

I počasí dává vědět, že se na nás chystá paní Zima. Nízko posazené sluníčko ostře štípe do očí, ale zároveň na spadaném listí nádherně vykresluje barvy podzimu. Idylka. Fouká lehký větřík a já stojím na pohorku kochajíc se údolím. Stačí se jen otočit a panorama změní se ve výhled na nedávno rekonstruovaný areál chlebičovské Viktorie.

Ten skýtá dvě hřiště. Umělku a nádherně rovný travnatý pažit. Obě kolbiště jsou rozdělena dvoupatrovou budovou, v níž jsou dole kabiny, nahoře pak restaurace, klubovna a další potřebné zázemí. Hřiště je obehnáno klandrem, na němž se skví hrdé plakáty sponzorů. Trávník je krásně střižen a nese známky nedávné rekultivace.

Po bocích hřiště jsou rozesety lavičky. Každá strana má něco svého. Zatímco ta před kabinami má v blízkosti bufet, protilehlá strana nabízí stín stromů a větší přehled o dění, to díky vyvýšenině, ne které se nachází. Zároveň je tam postaven také post pro kameru, kde je mj. funkční zásuvka, takže se můžete i dobít.

Do sluncem provoněného areálu se pomalu vkradl úvodní výkop. Vystoupal jsem do prvního patra, kde je umístěn výčep, a ošatil se jedním dvanáctkovým Radegastem. Za třicet korun je to více než dobrý fotbalový podkres. Reklama nelže, skutečně je ryze hořký a hladí chuťové pohárky každého fajnšmekra, stejně jako o něco řidší a čtyři koruny levnější desítka.

O půli přišel čas na klobás. Gril je umístěn bokem, vedle venkovního stánku, kde se z boku skví slezská orlice, čímž je jasně ukázáno, že místní jsou na svůj region patřičně hrdí. Do kasičky břinklo pětačtyřicet korunek a na tácku mi přistála středně velká pochoutka. Prý si ji tu každý pochvaluje. A skutečně, chuťově opravdu dobrá, navíc vůbec vysušená, ale ideálně propeklá.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Groundhoppík je na cestách už rok ? A jak jinak to oslavit než pivem a klobáskou ?? Co byste mu k narozkám vzkázali? ? #prihraj #fortunaliga #groundhopping #groundhopper #groundhoppik #bday

Příspěvek sdílený Fortuna #PŘIHRAJ: (@fortunaprihraj), Říj 26, 2019 v 1:15 PDT

Domácí tým nakonec zvítězil poměrně jasným výsledkem a upevnil si postavení na čelních pozicích A třídní tabulky. Co musím ale ocenit, je program, který jsem dostal po zaplacení vstupného. O půli byla jedna z vylosovaných vstupenek obdarovaná věcnou cenou, ale štěstí se na mne neusmálo. Zase.

S prázdnou jsem ale nakonec neodjížděl. Dva usměvaví kluci, kteří mne společně s dalšími místními nadšenci pozvali, a kteří sami kopou za nedalekou opavskou Slavii, mi jako poděkování, že jsem přijel právě k nim, dali vlaječku chlebičovské Viktorie. Potěšilo mne to, už mi také visí doma na čestném místě. Na dálku tedy ještě jednou děkuji. Nejen za milý prezent, ale i za parádní tip.

Napříč celou republikou jsem se přesunul do Ústeckého kraje. Dopolední zápas v Ohníči nedaleko Teplic ukázal jiné kouzlo podzimního času. Hustá mlha, která zahalovala údolí řeky Bíliny, poskytla nádherný obraz všem milovníkům třetího ročního období. Za zhruba půl hodinku mého pobytu ale postupně ranní opar zmizel a na trávník začaly dopadat slunečné paprsky.

Hřiště v Ohníči leží na svahu. Od silnice vystoupáte nejprve do prvního patra, kde se nachází hrací plocha. Šplháte-li výše, dojdete i ke kabinám a k bufetu. Moc nezávidím hráčům, kteří sejdou asi třicet schodů na hřiště, kde zjistí, že si zapomněli třeba chrániče. To je pak panečku rozcvička! Nahoru, dolů a zas.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Za mlhou hustou, že by se dala krájet, leží důkaz, že fotbalovej podzim je prostě ?? #prihraj #football #mlha #groundhopping #groundhopper #groundhoppík #podzim ?

Příspěvek sdílený Fortuna #PŘIHRAJ: (@fortunaprihraj), Lis 12, 2019 v 11:32 PST

Pod schody jsou střídačky, za lavičkami na „nižší straně” je stromořadí, které se spadaným listovím dodává fotbalovému nadšenci nádech romantiky. Vracím se do centra dění a mířím ke kouzelnému okénku. Je brzo ráno a do zápasu nějaká ta minutka ještě chybí. Dávám si tedy kafíčko, takovou dopolední fotbalovou klasiku. A celkem lacino.

Následuje i pěnivý mok. Asi nejfotbalovější pivo. Gambáč desítka. Ryzí klasika za šestadvacet. Vzápětí slyším cennou radu, která je ale primárně určena jiným uším. „Na klobásu jdi až o půli. Ty první jsou načichlý tím PEPO podpalovačem.” Zajímavá ingredience, říkám si. Počkal jsem jako tradičně na půli a neprohloupil jsem.

Klasická cena, která se vejde do nominálně nejvyšší naší mince, k tomu precizně opečená, lehce kořeněná. Prostě oběd na jedničku. Ohníčská rezerva nakonec v poměrně zajímavém duelu prohrála. Hru ale oživil do druhé půle střídající hráč, který všechny šokoval novým účesem. „Chtěl jsem nějak zkrotit ty svý emoce, tak jsem shodil vlasy.” Zajímavá metoda, ale asi zafungovala. Na hřišti byl hodně vidět a soupeře notně proháněl.

Zazněly tři hvizdy sudího, já zamával směrem k výčepu a tradá do Velkého Března! Místní hřiště má jednu specialitku. Leží hned vedle majestátního toku řeky Labe a přímo pod hrací plochou je stanice přívozu. Jeho služeb jsem při přepravě na zmíněný duel využil i já. Po výstupu z lodičky je to na hřiště opravdu kousek. Pár kroků a jste v areálu.

Vstup je poměrně nebezpečný. Hned za ním je stánek s pivem a lihovinami, takže hrozí, že se zaseknete a dál ani nedojdete. Překonal jsem prvotní pokušení a šel obhlédnout areál, jenž je zasazen do obecní zástavby tak, že v jeho okolí je „těsno”. Na jedné straně dominuje dlouhá tribuna, na kterou navazuje o něco vyšší zastřešené sezení.

Hned za diváckou sekcí je zahrádka, kde si vesele klovou slepičky, za od vstupu vzdálenější brankou je za plotem notně zarostlé staré hřiště. Na opačné straně je vysoká budova sloužící místnímu oddílu jako zázemí. Střídačky nachází se na lajně „u řeky”. Samotný plácek je svou velikostí spíše menší, což bylo vidět i na samotné hře. Časté osobní souboje okořenily atmosféru derby. Soupeř totiž sídlí „hned za říčním obloukem”.

Poločas. Pro groundhoppíky posvátný čas. Ve Velkém Březně najdete jeden fenomén. Kromě výborného piva z místního pivovaru, a to za lidových třiadvacet, jsou to především grilovaná žebra. Ta jsou tak známá, že se o nich dokonce psalo v novinách. Výstřižek slavnostně visí u stánku ve fólii. Musím říci, že za těch šedesát korun je to opravdové pošošání. Pořádně masité, žádná kost s kouskem flaxy. Prostě opus.

Fanoušci na storýčkách poté rozhodli, že máme zkusit i klobásku. Uzenka za čtyřicet vytažená z udírny rovněž potěšila chuťové buňky. Sice méně kořeněná, ale to vůbec nevadí. Kremžská hořčice vše dorovnala. Duel dokráčel až do penalt. Atraktivní souboj s parádní fanouškovskou kulisou nakonec skončil lépe pro hosty, kteří byli o dva pokusy úspěšnější. A mimochodem, pamatujete si na náš seriál, kdy jsme mapovali fotbalový slovník? Tak do dílu o střelách jsem sebral další výraz. Jeden starší fanda používal pro pokusy obou mužstev označení „šala”.

Sečteno a podtrženo. Další parádní fotbalový víkend, za který děkuji z velké části právě Vám, našim fanouškům. Podzimní část putování uzavřeme již o následujícím víkendu. Kam mne nohy fotbalového cestovatele zanesou? To zveřejníme již brzy na našich sociálních sítích! Můžu jen napovědět, že v sobotu se vydám na Vaše doporučení na jedno zajímavé derby!