Groundhoppíkův pardubický víkend: netradiční střídačky v Mněticích a bohdanečská lázeňská kolonáda

Poslední prázdninovou neděli trávil Groundhoppík v Pardubickém kraji, kde se vydal hned na dvě střetnutí. Dopolední „snídaňová” zastávka se konala na hřišti v Mněticích, kde má své zázemí tým Torpédo Pardubice působící ve III. třídě. Odpolední klání pak sledoval na stadionu v Lázních Bohdaneč. Již o nadcházejícím víkendu hodlá své kroky nasměrovat na západ Čech do Karlovarského kraje.

Nedělní ráno začalo již vlastně v sobotu odpoledne. Dotáborová u Sázavy a s ní spojené zavírání hostince ve vsi se trochu protáhlo, poslední vlak zmizel v dáli, a tak mi nezbylo nic jiného, než přenocovat po širákem u zastávky, abych neprošvihl první ranní vlak. Ještě za tmy jsem sbalil spacák a po bleskové otočce doma jsem vyrazil vstříc prvnímu klání.

Z pardubického nádraží jezdí do Mnětic přímý trolejbus, který vás zaveze skoro před hřiště. To leží v těsné blízkosti řeky Chrudimky, ale zakopávání balonů „do vody” brání jednak vzrostlé stromy, a pak také malé hřiště na žákovskou kopanou. Útulný areálek na okraji obce těsně sousedící s krajským městem je po jedné straně lemován dlouhou budovou s krytým stáním, které je vybavené stolky a židlemi, kde jsem také po chvíli zasedl, a protože bylo ještě stále brzké ráno, objednal jsem si poctivého turka a sifon.

Nejvíc vás ale upoutají na protější straně se skvící střídačky, které jsou netypicky vybavené. Místo klasických laviček ze dřeva je na pryčně usazeno několik sedaček z automobilů, které jsou navíc polohovatelné. „Lazaret”, jak jsou někdy místa pro náhradníky označována, tak připomíná velké stadiony, na něž chodí diváci v řádu desetitisíců. V Mněticích jsme zůstali u klasického stovkového řádu, ale i tak kotle obou celků utvořily poměrně pikantní atmosféru.

Tu bravurně podpořila jedenáctka z pardubického pivovaru Vilém za lidových „čtvrt sta”. Vše navíc doprovodila i famózní sekaná v housce za pětatřicet českých. Místní lahůdka navíc potěší i svou velikostí, jelikož křupavou houstičku přerůstá skoro dvojnásobně. Parafrází známé scénky ze seriálu Hospoda bychom řekli asi následující: „Pane vrchní, nezdá se Vám ta houska v záplavě sekané příliš štíhlá?” Myšleno samozřejmě ve vysoce pozitivní konotaci.

Torpédo, které hraje stejnou soutěž jako mnětický mančaft, jenž je tam primárně doma, nakonec podlehlo soupeři z Dašic po srdnatém výkonu o dvě branky. Domácí celek bojoval s vypětím všech sil v jedenácti hráčích, což před zápasem skvěle demonstroval jasný pokyn. „Hoši, dneska nediskutujeme s rozhodčím, jasný? Je nás jen jedenáct.” O vtipnou vložku se postaral i bezchybný čárový Rambousek. Tento arbitrovský kmet totiž při nástupu na hřiště upozornil pořadatele, že mu ve vápně leží lopatka a u něj i jakýsi nepříliš vábně vonící výměšek. „To je tak velký, že to bude lidský,” poznamenal humorně.

V úmorném vedru jsem se vydal přes celé město perníku do Lázní Bohdaneč. Kdysi ligový mančaft, jenž v nejvyšší tuzemské soutěži pobyl jen jednu sezónu, dnes válí I. B třídu. Stadion AFK naprosto perfektně zapadá do lázeňského koloritu městečka. Architektonicky skvěle vyprojektovaná hlavní budova s dlouhou krytou tribunou je dodnes perfektně udržovaná, stejně jako celý areál. Jaký rozdíl oproti Drnovicím, které jsme navštívili na jaře. Na protější straně je navíc za nekrytým stáním precizně střižený živý plot, který v kombinací s dalšími doplňky působí vskutku skvostně.

Neméně ohromující je i bufet v horním patře hlavní tribuny, který je zároveň bývalým ligovým VIP prostorem, a jehož ochoz dodnes slouží svému účelu pro prominentní diváky. V nabídce je Plzeň za třicet devět korun a o něco levnější Gambrinus. Okusil jsem oba druhy piv a ani jedno nezklamalo. Potěšila i masivní a jemně pikantní klobása za necelé pade. Zkrátka ligová gastronomie se nezapře.

Lázně Bohdaneč nakonec kvůli horšímu závěru prohrály, ale samotné střetnutí se mohlo těšit ze solidní kulisy. Dokonce dorazilo i několik dětí s bubnem, které se hlasitostí vyrovnaly ligovým ultras. V poločase byla losována tombola. Moje číslo ústřižku nebylo trefeno jen o chloupek. Radoval se pán, který prošel krásnou dřevěnou branou hned za mnou. „Minule jsem vyhrál hrníček, dneska nic,” povzdechl si kousek ode mne sedící podporovatel.

Zpět do mého skormného příbytku jsem tedy odjížděl opojen výbornými lahůdkami a skvělým fotbalem, který navíc ve druhém případě podpořil i silný déšť a podmáčený skluzům nakloněný terén. Rozhodně mohu opět vydat doporučení do obou destinací. Pokud jste fotbalovými fajnšmekry, bude se Vám líbit v obou místech. Za hit víkendu ale vyhlašuji mnětickou střídačku, která je opravdu více než unikátní.

Již tuto sobotu a neděli se chystám na Karlovarsko. První popracovní den mne čeká návštěva v Horním Slavkově, v neděli ráno navštívím Hazlov a celé podkrušnohorské turné zakončím v Lokti. V pondělí mě pak navíc čeká inspekce na ligové dohrávce v Plzni, která hostí Jablonec. Nezapomeňte tedy o víkendu naladit Instastories. Něco mi říká, že by to mohlo být prima!

Na závěr ještě pár záběrů...

Urputný boj v Mněticích, Torpedo Pardubice nakonec prohrálo s Dašicemi 2:4.

Sektor hostů v Lázních Bohdaneč.

Pohled na bohdanečské hřiště zpoza branky.

Branka, do které padaly ligové góly.

Famózní architektura tribuny v Lázních Bohdaneč.

Ligové VIP prostory dnes slouží i jako bufet pro veřejnost.