Groundhoppík přijal pozvánku od fanouška a dorazil na derby do Stříbrné Skalice!

O uplynulé sobotě vyslyšel Groundhoppík tužby jednoho z věrných fanoušků. Dal totiž na tip Marka Ejema a vyrazil na expedici do Stříbrné Skalice. Zápas si však nevybral jen tak náhodou. Poctivě si počíhal, až bude hrát domácí Meteor derby s Ondřejovem, který leží hned za kopcem. Zápas tedy sliboval přinejmenším parádní atmosféru, solidní boj se ale odehrál i na hřišti mezi hráči, jejichž obce jsou od sebe vzdálené jen pět kilometrů.

Již během cesty do Stříbrné Skalice vše nasvědčovalo tomu, že zápas bude mít ideální podmínky. Střídavě deštivé počasí předchozích dnů následovalo pražící slunce, před samotným duelem se však zatáhlo a občas spadla i nějaká ta kapička, jež učinila hrací plochu o něco rychlejší. To bylo vidět i v průběhu samotného duelu.

Při vstupu do areálu je potřeba překonat malý mostek přes Jevanský potok, nad kterým se skví cedule s názvem domácího družstva, která Vás utvrdí, že jdete správně. Jen co jsem se prodral brankou, mé srdce zaplesalo. Nos totiž nasál vůni čerstvě se rozpalujícího grilu. A taky jo! Za kasou u potoka se skví stánek s poločasovou pochutinou. „U Červa”, jak se tento podnik zove, se naposledy opojím vůní první přestávky a jdu prozkoumat hřiště.

Jestli je jedna věc, která mě na podobných hřištích baví, jsou to klandry. A tady jsou kolem celého obdélníku. Hráči tak musí skákat při cestě pro balon jako kamzici přes kovové, lakované opevnění, jež naopak zabraňuje vniku fanoušků na plac. Samotné hřiště je precizně připravené, trávník dobře střižen a rozměrově adekvátní. Ne moc široký, na moc dlouhý.

Na jedné podélné straně nalézá se tréninková plocha se zrezivělými brankami, ze kterých na Vás dýchne historie. Přejdete-li po středové čáře skrze hřiště, ocitnete se před nově opravenou budovou převlékáren, kde se skví i užitkové a konferenční místnosti, stejně tak jako výčep. Nově je vybudovaný i prostor střídaček. Celý areál působí příjemným, upraveným a moderním dojmem.

Nalevo od kabin pak stojí krytá tribuna, na které se občas nalezne nějaká ta pavoukova síťka, ale která je především útočištěm fandů obou táborů. A i já jsem se na ní usadil. Ještě předtím jsem ale zamířil do hospodského zařízení. Klasická fotbalová hospůdka. Výčep, televize, relikvie s fotbalovou tématikou a tradiční nabídka. To vše v nových, a především poměrně velkých prostorách.

Objednávám si v prvním kole plzeňskou dvanáctku. Příjemná cena kolem pětatřiceti korun potěší vždy. I skalický, do skla natočený ležáček, byl ve srovnání s cenou hezkým módním doplňkem. V poměrně klidné první půli vysvitlo i slunce, takže se vše náhle dostalo do mnohem přívětivější atmosféry. Domácí „omladina” pak rozvinula transparent velebící právě Marka Ejema, který nás do Skalice pozval. Zřejmě miláček tribun!

Z komunikace mezi tribunou a střídačkami bylo krásně vidět, jak se hráči i fandové obou týmů znají. Vše se ale neslo v celkem přátelské atmosféře. Žádné vulgarity, přehnané hecování. Prostě klídek, a to mě na fotbalové horečce sobotního odpoledne bavilo nejvíc. Jistě, nesouhlas s výroky rozhodčího a jeho klubových asistentů byl zdůrazněn ostřejšími výrazy, ale vyloženě ofenzivní urážení zde zcela absentovalo. A to přitom šlo o pozice v tabulce, i o regionální čest!

Hlavní rozhodčí ukončil první půli a já zamířil k Červovi. Náš hostitel nás nalákal na vynikající klobásy. A měl pravdu! Na výběr jsem dostal z ostré a neostré. Vzal jsem pikantní verzi a rozhodně jsem neprohloupil. Do druhého kola jsem si pak nechal naplnit půllitr velkopopovickým Kozlem a ani ten nebyl v podání skalického výčepu k zahození. Samotná klobáska pak byla ideálně propečená, co do chuti bez výhrad, dámám a jemnějším jazýčkům však doporučuji neostrou verzi. Za celkem klasických čtyřicet pět kaček způsobila klobina chuťovou extázi.

Když jsem odnášel tácek do koše, už běžela druhá půle. V té nakonec hosté dokázali zaznamenat jedinou rozhodující trefu. V ten moment Meteor zamrzela parádní tyčka z první části. Nervózní závěr přinesl ty pravé „derby emoce”, zvláště pak při kontaktech a hvizdech žlutě oděného arbitra. Ale jak říkám, žádné výhrůžky a agresivita. Zkrátka pohoda a radost z fotbalu.

Za svitu slunka jsem se naposledy pokochal zátiším z oblouků střídačky a velké tribuny, rozloučil se s paní výčepní a vydal se k domovu. Když vám tu nejede autobus, máte pak slušného kvapíka na vlak, ale jakoby byl drážní grafikon nastaven přesně podle zápasů Meteoru. Ještě je i rezervička pro doplnění zásob na cestu.

Závěrem patří poděkování Marku Ejemovi za parádní přihrávku. Skutečně nelhal, poločasový set byl opravdu lahodný. Stejně tak potěšila i atmosféra samotného derby. Fotbal ve Stříbrné Skalici stojí za návštěvu, proto neváhejte a nechte se inspirovat!

Inspiraci můžete poskytnout i Vy nám! Stačí jen poslat tip na nějaký zajímavý špíl na naše sociální sítě. A kdo ví… možná se přihraje i kouzelník!